Historie

Dominikáni se do Plzně vrátili po 121 letech. 1. května 1910 převzali duchovní správu na Pražském předměstí v sakristii kostela svatého Mikuláše za přítomnosti tehdejšího purkmistra Petáka a arciděkana Černého. Prvním farářem v nové farnosti byl jmenován P. Bruno Bárta OP. Kněží bydleli v zakoupeném domě v Radyňské ulici č. 10 a bohoslužby se konaly v kostelíku sv. Mikuláše. Ten nestačil potřebám rozvíjejícího se předměstí, proto byla 1. května 1912 zahájena stavba nového kláštera a kostela.

Architektonický návrh vypracoval Antonín Möller z Varnsdorfu ve stylu německé moderny a doznívající secese. Provádějícím stavitelem byl Eduard Sochor. Stavbu oficiálně zahájilo posvěcení základního kamene 15. 8. 1912. Během zimy se práce zastavily. Už 15. 5. 1913 byl stavěn krov kláštera a 25. 7. 1913 vztyčen kříž na věži kostela.

Kostel posvětil 30. 10. 1913 pražský arcibiskup Lev kardinál Skrbenský za velké účasti veřejnosti. První mše sv. byla sloužena 1. 11. 1913. Bratři se mohli nastěhovat do nové klášterní budovy. Chrámové i klášterní interiéry byly vybavovány po několik dalších let.

V březnu roku 1950 byl uvězněn P. Valentin Krejčí, který se velmi úspěšně věnoval pedagogické práci. Totalitní moc spustila Akci K, jerjímž cílem byla likvidace všech řádových společenství a klášterů v Československu.

První fáze se uskutečnila v noci z 13. na 14. dubna 1950. Z Plzně byli odvezeni redemptoristé a františkáni. Ve druhé fázi byli dominikáni přepadeni ozbrojenými příslušníky StB, SNB a lidových milicí v noci z 27. na 28. dubna 1950. Bratři byli odvezeni do sběrného tábora, odkud pak byli přesunuti do věznic, pracovních lágrů nebo k oddílům PTP. Péči o farnost převzal diecézní kněz, vystavený intenzivnímu dohledu státních orgánů. Budova kláštera bylas postupně zabrána různými krajskými či městskými institucemi.

Po roce 1960 žilo v Plzni na různých místech několik dominikánů, kteří ale nemohli oficiálně vykonávat své poslání. Jedním z nich byl P. Vít Beneš OP, který roku 1968 nakrátko získal státní souhlas k duchovní službě. Po srpnové invazi mu byl opět odebrán. Ve stejné době působil na Slovanech P. Lukáš Mikulčík OP, který se stal administrátorem, jeho kaplanem byl pozdější dlouholetý a velmi oblíbený kněz P. Antonín Hýža OP, který na konci svého života vstoupil do řádu a přijal jméno P. Rosarius. Kostelnickou službu vykonával bratr Gerard Řehák. Po něm ji převzal Zdeněk Zeman, který za několik let tajně vstoupil do řádu.

V roce 1975 se těžiště života bratří v Plzni přesunulo do Lobez, kde v domě na Revoluční ulici sídlila malá komunita založená P. Dominikem Dukou OP, kterému byl tehdy odebrán státní souhlas. V této skryté komunitě probíhalo teologické a filosofické vzdělání a příprava a výroba samizdatových tiskovin. V červenci 1980 byl P. Dominik Duka zatčen a odsouzen za „maření státního dozoru nad církvemi“. V listopadu 1989 přešli bratři z komunity v Revoluční ulici do klášterů v českých městech.

V červnu 1990 bylo dominikánům dominikánům uvolněno 2. patro klášterní budovy, v ostatních prostorách zatím ještě sídlilo plicní oddělení. Příchozí bratry vítali farníci, kteří ještě pamatovali dobu před jejich nuceným odchodem. Kaplanem faráře Antonína Hýži se stal P. Jiljí Příkaský OP, který se podílel na obnově Třetího řádu sv. Dominika, zahájil vyučování základů křesťanství pro děti, mladé lidi i dospělé, a založil společenství schóly s hudebním, herním a divadelním programem.

Jakmile byla celá klášterní budova vrácena dominikánům, usilovali bratři o vytvoření prostor vhodných k setkáním i vzdělávacím akcím. V přízemí se podařilo vybudovat dva farní sály.

Dne 7. 4. 1999 byl dominikánský kostel a klášter vyhlášen kulturní památkou německé moderny a pozdní secese.

V roce 2010 farnost oslavila 100. výročí svého založení. Významné místo v životě farnosti má charitativní práce a péče o potřebné. Je zastoupena především dobrovolnickou farní charitou, spadající pod Městskou charitu Plzeň.

Kostel je zbudován ve slohu baziliky. Je trojlodní s příčnou lodí a kaplovými přístavbami. Prostřední loď je oddělena od bočních sloupy, které nesou postranní galerie a rozšiřuje se v příčnou loď, do níž ústí 12m široký presbytář.  Kostel je dlouhý 55,27 m, příčná loď je 24 m široká. Výška kostela od podlahy ke kazetovému stropu je 13 m. 

Věž kostela je vysoká 56,75m. Je opatřena hodinami z roku 1923. Na věži jsou tři zvony. Jmenují se Dominik, Václav (1952) a Josef .

Architektonicky velmi hodnotný kostel s klášterem postavený pod vlivem německé moderny a doznívající secese byl 7. 4. 1999 prohlášen za kulturní památku.